Mexico City

Když jsme přistály do Mexico City, bylo brzo ráno a inverze. Bohužel toto město trpí na znečištěné ovzduší. Proto první nádech venku z letiště nepatřil mezi nejvoňavější. Dal by se s trochou nadsázky přirovnat k zapáchajícímu hnojišti. Problém se znečištěním se tam samozřejmě snaží řešit. Všechny poznávací značky automobilů končí určitým písmenem abecedy a každý den je vyhlášeno jedno písmeno, které nesmí ten den vyjet do ulic. Nicméně veřejnou dopravu a regulaci výfukových emisí z autobusů nikdo neřeší. Zastaralé autobusy při odpichu vyfuní černé oblaky a mnohdy způsobí i několikametrovou clonu. 

Centrum je ale spektakulární. Náměstí Zócalo se rozléhá na ploše minimálně 4x větší než např. napříklat rozloha českobudějovického náměstí. Uprostřed se tyčí mexická vlajka skutečně obřích rozměrů. Na jedné straně náměstí j k vidění obrovská katedrála (Mexico City Metropolitan Cathedral). Napočítali jsme uvnitř katédraly čtvery varhany. A vůbec bychom se nedivili, kdybychom nějaké další přehlédli. JInak kolem dokola obepínají náměstí historické budovy.

Vtipným momentem bylo, když jeden z nás pro pobavení pronesl na náměstí plném Mexičanů: "Hele, nejsme tu jediní bílí!" A ze skupinky, kterou jsme takto okomentovali, se najednou ozvalo: "Ty vole, čeština!" A rázem nás bylo z původních čtyřech sedm českých turistů potulujících se po Mexico City.

Posouváme se hlouběji do centra narážíme na ohromující zdobnou budovu Palacio de Bellas Artes se zlatavou střechou. Od ní se pak táhne park s fontánami a monumentem postaveným jako pocta prezidentu Aliyevovi. Naproti katedrále se tyčí volně přístupný mrakodrap Torre Latinoamericana. Z něj je krásně vidět do okolí. Můžete se tak z výšky podívat na mrakodrapy a historické budovy v celém městě. Bohužel i když bylo máme jasné počasí, smog halí město do mlhy a hory v pozadí, které jsou vlastně nedaleko, jsou sotva rozpoznatelné.

Následuje cesta na jeden z místních trhů. Zde je možné nakoupit sombréra za cca 140 pesos (přibližně 200Kč)  všelijaké další suvenýry. Po městě se pousováme metrem. Za vstup do metra zaplatíte 5 pesos, což je směšná částka. V centru města lze nastoupit do tzv. Turibusu. Už název napovídá, že se jedná o autobus pro turisty s otevřenou střechou, který vás po všech místech popoveze s možností výstoupení na místech, kde je něco k vidění. Tras centrem je několik, my absololvovali pouze tu hlavní. Akorát si člověk musí dávat pozor na květák (čti hlavu). Elektroinstalace v Mexico City je na spoustě míst řešena tak, že jsou přes ulici do všech směrů a poměrně nízko pověšené dráty vedení, a pokud byste si v Turibusu s otevřenou střechou v nevhodný okamžik stoupli, riskujete ztracenou hlavu.

Pěkným místem, které potkáte po cestě autobusem je Skyline of Polanco. Jedná se o majestátný sloup s pozlaceným andělem uprostřed kruhového objezdu s mrakodrapy v pozadí. Je možné se na něj dokonce pěšky vyškrábat. To se nám ale bohužel kvůli nedostatku času nepodařilo.

Zajímavou a proslavenou městskou čtvrtí v Mexico City jsou plovoucí zahrady v Xochimilcu. Na řece jsou vytvořeny umělé kanály a ty jsou obestoupeny převážně zahradami a skleníky, kde se pěstují všelijaké květiny. Na pobřeží bydlí běžně i lidé, naleznete na něm i hospody, opravny lodí atd.

Zajímavé je, že na asi dvou místech na břehu je k vidění plno hraček pověšených na stromech a plotech. Traduje se, že se zde v Xochimilcu kdysi utopilo malé děvče a přes kanály se nesl dětský pláč. Jakmile místní začali nosit hračky ke břehu, pláč ustal.

San Miguel de Allende

Do San Miguel se přesouváme autobusem z Mexico City. Kvůli bezpečnosti jste na autobusovém nádraží vyzváni, abyste prošli důkladnou kontrolou zavazadel. Položíte vše kovové na pás obdobně jako na letišti a necháte si vše projet skenerem. Jedná se o opatření proti pronášení zbraní na palubu autobusů a případnému přepadení, což se v Mexiku prý stává. Nás naštěstí nikdo nepřepadl a autobus nikdo neunesl na cestě tam ani zpátky.

Městečko San Miguel se rozkládá v horách a neleznete zde spousty krásných historických kostelů a chrámů posazeným do kopcovité krajiny. Za několik málo pesos je možné projet se po historických místech turistickým "autobusem", co vypadá jak starodobá tramvaj na moderních pneumatikách. Ten vás vyveze nad město a můžete si vychutnat pohled na nádhernou scenérii historického městečka rozkládajícho se pod Vámi spolu s výhledem na hory, faunu a jezero v pozadí.

Navštěvujeme i místní trhy. Byly z větší části zakryté shora eternitovou krytinou. Suvenýrů je zde plno a zakopáváte o ně na každém kroku. Někdy i doslova, jako se to podařilo jedné účastnici naší výpravi. V úzké uličce stánků zavadila o porcelánového ptáčka a ten pád na zem vcelku bohužel nepřežil.

Doporučujeme určitě ochutnat z místních trhů pro nás exotické druhy ovoce jako mango, papayu a všechny možné typy melounů. Takto zralé, sladké a chutné ovoce jsme ještě nikdy v životě nikde nepozřeli. Chutě jsme pomalu nepoznávali. To je bohužel výsledek politiky prodejních řetězců u nás nabízejících celoročně jakékoli ovoce či zeleninu. Tyto řetězce nutí pěstitele trhat ještě nedozrálé zboží, pak proces "zrání" dohánějí na cestě za námi a ovoce nechá se pak ještě nechá "dozrát" uměle v pecích. A když se po této proceduře dostanou na regál, docílí se správné barvy ovoce, avšak uměle. Ale správnou chuť ovoce zkrátka poznáte v Mexiku doopravdy. Navíc díky chybějícímu sluníčku chybí i živiny z přirozeného dozrávání.

Na trzích určitě nedoporučujeme kupovat maso. Polehává tam na otevřených pultech v horku. Přestárlé chlaďáky místních prodejců už spíše fungují pouze jako regály, nikoli však k nějakému efektivnímu držení teploty dole. Člověka se zdravým pudem sebezáchovy už ale automaticky odradí zápach postupně a pomalu se kazícího masa. Opravdu to není příjemná vůně. Proto jsme si v blízkosti těchto prodejců nedali ani tepleně upravené maso v blízkých fast-foodech. Jevilo se nám to jako příliš rizikové.